Role pedagoga v současnosti se pomalu a jistě mění jen na osobu, která dohlíží na vzdělání. Jak se společnost dostala od vzdělaného starověkého učence, který rozdával své vědomosti publiku, až do systému, jenž je založen jen na dobrých výsledcích a touze po získání titulu?

Autorita pedagoga z minulosti pomalu upadá

Ve starověkém světě vyučoval pouze jedinec, který si sám prošel všemi teoretickými otázkami ve svém oboru, poznal praktickou část zcela do detailu a byl tak schopen předat své vědomosti dál. Lidé jej navštěvovali dobrovolně a s radostí, protože věděli, že je tato osobnost, ke které vzhlíželi, dokáže naučit zvolený obor. Jelikož si do svých dílen a učení brávali vědci a umělci své učedníky, mohli i ti získat patřičné znalosti a následně titul. Dnešní magistr, v minulosti „mistr svého oboru“, dokázal vzdělat další a další učedníky.

Více než znalosti hledají lidé potřebné tituly

Zlom nastává v době, kdy se ze škol stává povinně navštěvovaná instituce. Jsou potřeba noví učitelé a vzdělanci i za cenu, že v okolí není „mistr svého oboru“. Děti, mládež, ale i dospělí, kteří navštěvují současné vzdělávací instituce, mají mnohdy jiné cíle, než získat potřebné znalosti. Často je výsledkem dlouhých let strávených ve škole jen titul, který v tomto případě ztrácí svou hodnotu.

Pedagog v současnosti

Právě kvůli zmíněné honbě za výbornými výsledky společnost zapomíná na původní funkci učitele a degraduje tak jeho postavení. Ačkoli mají pedagogové většinou v České republice kvalitní a odpovídající vzdělání, není jejich potenciál zcela naplněn v pozdější praxi.

Potřebná reforma školství

Současné školství se zaměřuje na studenty, jako na velký celek. Jsou vyučovány obecné znalosti z mnoha základních předmětů a naopak je omezena možnost výběru studenta. Učitel se tak musí věnovat žákům, které předmět nezajímá, a to ho brzdí v pokroku se studenty, který jeho předmět považují za poutavý. Společnost ho poté začne vnímat jen jako figuru v pozadí, nikoliv jako hybatele celé činnosti.