Metody školského systému

Když přijdete do třídy, sednete si a 45 minut posloucháte výklad. Ideálně si zapisujte to, co je důležité, ale ne nic navíc. Vy přece víte, co je důležité. Když něco nestihnete, je to vaše věc, taková diskuze nepřichází v úvahu. Jednoduše výuka nepřináší radost, poznání zábavnou formou ani motivaci k dalšímu učení.

Z části je to tím, že obsah hodin někdy nebývá dostatečně zajímavý, z části je to ale také chováním učitele. I nudná teorie může být podána zajímavě. Jak se to ale vlastně dá udělat a lze toho vůbec dosáhnout?

Alternativní způsoby výuky

Cílem alternativních metod je dosáhnout zaujetí, zábavy a učení v jednom. Když jsme byli malí, učili jsme se každý den, ale přitom nás to bavilo – proč by to nešlo i dnes?

Diskuze jako učení se kritickému myšlení

Ať už se probírá jakékoliv téma, diskuze se nabízí vždy. Mohou se vytvořit dva týmy, které hájí to, co si myslí (disputace). Každá strana řekne svůj názor, který je druhou stranou vyvrácen, čímž vzniká kritické myšlení – člověk slyší dvě různé verze, které se navzájem popírají a zároveň vnímá, s čím souhlasí, hodnotí a reflektuje. Diskuze je obohacující pro oba týmy a pomáhá si k učivu vytvořit vztah.

Ukázky aneb čím víc vidíš, tím víc víš

Co vám může více pomoci si něco zapamatovat, než názorná ukázka? To věděl už Jan Ámos Komenský, který zásadu názornosti prosazoval. Videa, fotky, předměty, zahraná situace – to všechno se dá využít pro lepší kvalitu učení. Když něčemu nerozumíte, ale máte se o tom učit, těžko vám to půjde. Díky názorné ukázce se vaše představivost zlepší a vy celkově látku začnete více chápat.

Přirovnání a představy

Někdy bývá učivo těžší na pochopení, a proto je ideální použít přirovnání k něčemu, co je již známé. Může se to týkat osobního života studentů – ideálně se využívá ve fyzice, kde se jevy dají vysvětlit na denních činnostech.

Pokud ale například vyučujeme literaturu, budou se nám hodit spíše představy. Životopis jakéhokoliv autora si můžeme převyprávět jako pohádku, do které si dosadíme vlastní postavy a zápletku si okořeníme něčím bizarním, co nám z hlavy jen tak nevypadne.

Jen si vzpomeňte na to, co jste dělali minulý týden ve středu. Jestliže to byl jen další z klasických dní, pravděpodobně si ho moc nevybavíte. Pokud tam ale bylo něco, za co si tento den stálo zapamatovat, nezapomněli jste ani po této době, a dost možná nezapomenete ani po letech. Stejně tak to funguje i s učením. Když ho dokážete udělat nevšedním, nebude těžké ho udržet v paměti po dlouhou dobu.

Pohyb, rozcvička mozku

Posledním bodem je pohyb. 45 minut sezení v lavici není nic, co vás zrovna nabíjí energií. Přizpůsobení hodiny tomu, aby se v ní objevoval i pohyb nemusí být zas taková věda. Vymyslete hru, která se bude k tématu hodit a bude zahrnovat rozmístění po prostoru, nebo v půlce výuky zařaďte protažení. Pohyb nemusí znamenat 10 minutové kardio, stačí prostě jednoduchá změna, která okysličí mozek a nabourá stereotyp.

Revoluce ve vzdělávání nepotřebuje velké kroky k tomu, aby se stala reálnou. Stačí malé krůčky, které povedou k lepšímu systému a spokojenosti všech. Představte si, že by děti chodili do školy rády a ze školy s vědomím, že se nemusí doma biflovat, protože se již vše naučily během hodin. V budoucnu by se tak zamýšleli nad věcmi okolo nich a neměli by strach měnit svět k lepšímu, a to přesně naše společnost potřebuje.