Unschooling je metodou, která se od tradičního pojetí školství velmi odlišuje. Je založen na myšlence, že si vzdělávaný sám určí, co a kdy se naučí.

Unschooling v ČR a ve světě

Ve světě se unschoolingu setkává s různou mírou liberálnosti. Například v USA se k tomuto alternativnímu způsobu vzdělávání staví otevřeněji. Legální je unschoolingový systém také ve Francii. V České republice se nicméně nejedná o akceptovanou formu vzdělávání. Jedinou přípustnou alternativou oproti posílání dítěte do školy (ať už alternativní nebo tradiční) je v tuzemsku individuální domácí výuka.

V takovém případě však rodiče musejí akceptovat existenci rámcových vzdělávacích programů. Dítě je povinno docházet do školy na pravidelné přezkoušení, kde se prověřuje, zda zvládá vše, co je vyžadováno.

Jak funguje škola neškola

Unschooling naproti tomu zcela odmítá tradiční osnovy. Nejdůležitějším faktorem jsou momentální potřeby dítěte, které si samo určí co, v jakém období a jakým tempem se naučí. Zastánci unschoolingu obecně věří, že dítě samo sobě a svým potřebám nejlépe rozumí a jakmile nové znalosti potřebuje a dozraje k nim, zvládne je vstřebat.

Například tedy: Číst se dítě nenaučí v první třídě, ale zvládne tuto dovednost až o mnoho později. Nicméně zastánci unschoolingu věří, že dítě ji s jistoto uzvládne. A to jednoduše proto, že přijde na to, že bez čtení se v současné společnosti nemůže obejít.

Učení může mít různou podobu. Stejně jako neexistuje suma znalostí v podobě osnov, neexistuje ani předepsaný způsob učení. Akceptovatelná je hra, stejně jako diskuse. Na rodiči v takovém případě je, aby zajistil co nejpodnětnější prostředí a dítěti se maximálně věnoval. Pro rodiče s nedostatkem času nebo schopností vysvětlovat nejrůznější problematiku se příliš nehodí.

Ti, kteří unschooling praktikují, tak podotýkají, že se v zásadě nejedná o formu vzdělávání, jako spíše o životní styl. K dítěti se přistupuje s respektem ve všech oblastech života. Dětem by měla být ponechána výrazná míra svobody.

Unschooling okem kritika

Na druhou stranu se tato metoda ovšem stává častým terčem kritiky. Je opodstatněná? Jak vyplývá z výzkumu amerického psychologa Petera Graye, sami unschooleři jakožto největší nevýhodu pociťují především sociální izolaci.

Problémem, jak vyplývá z odpovědí účastníků výzkumu, není nedostatek znalostí. Většina z nich se dokázala požadované informace doučit a pokračovat tradiční formou vzdělávání na střední či vysoké škole. Nicméně se tito studenti museli klasickému konceptu výuky přizpůsobit. A jak se shodují maminky, jejichž děti nastoupily po domácím vzdělávání do klasické školy, střet „s realitou“ může být pro dítě náročný.

Znalosti tímto způsobem nabyté navíc nelze účinně prověřit a zkontrolovat. Zda má dítě dostatek vědomostí například k tomu, aby se přihlásilo na střední školu, zjistí nevyhnutelně až v době, kdy se na ni hlásí.