Svobodné vzdělávání, odškolení, unschooling
Unschooling je jednou z nejkontroverznějších metod přístupu ke vzdělávání, jelikož odmítá defakto všechny pilíře, na nichž je postaveno naše školství a potažmo celé fungování společnosti. Žádná negativní ani pozitivní motivace v podobě známek, žádný rozvrh, pouze žák určuje, co, kdy a jak se bude učit.
Barikáda tradice
V České republice se jedná zatím o nezmapovanou oblast, většina lidí tento alternativní přístup k výuce okamžitě a jednoznačně odsoudí jako špatný už jen proto, že si ho nedovedou představit. Velkým argumentem je tradice. A to nejen v historicky vznosném slova smyslu, ale i tom lidsky malém: „já musel, tak proč by neměli další“. Ač říkáme, že všem přejeme jen to nejlepší, většinou si nepřejeme, aby někdo pracoval méně za víc peněz, méně se musel učit, zkrátka obecně procházel životem snadněji.
Naučí se takové dítě vůbec něco?
Odpůrci unschoolingu tvrdí, že bezdůvodně se žádné dítě učit nebude. Na druhé straně průkopníci a následovatelé tohoto systému protiargumentují tím, že každá bytost je přirozeně zvídavá a touží se vzdělávat – dokud tento zájem často neuhasí právě vojenská rutina nudné školní docházky. Dítě se samo naučí lézt, chodit, jíst, mluvit – proč by tedy schpnost učit se novým dovednostem měla zaniknout v šesti letech?
Fungování v běžném životě
Běžným předsudkem je popsat unschoolingové dítě jako rozmazlené, neschopné a rozklepané z každého rozkazu nebo kritiky. Opačným stereotypem hlásaným rodiči unschoolingových dětí je ten, že jsou jejich děti bystřejší a díky dobrovolně cílenému vzdělávání se dostaly na prestižní vysoké školy, jsou odborníky apod. Neexistují však studie a důkazy potvrzující jedno či druhé. Jak běžná škola, tak unscholing může vyprodukovat jedince schopné i problémové, záleží zde na mnoha dalších faktorech.
Klady a zápory
Hlavní výhody a nevýhody unschoolingu jdou těžko jednoznačně vymezit. Cílem unschoolingu je vychovat svobodnou, nemanipulovatelnou bytost a právě tato svoboda může jistě být v našem sociálním kontextu na obtíž – například v kontaktu s autoritami. Čím víc ovšem takto svobodných jedinců bude, tím menší místo bude právě pro nekompetentní autority, nesmyslné rozkazy a zastrašování.
Jste-li rodič uvažující o unschoolingu, počítejte s tlakem okolí, s přeorganizací svého života, se složitější byrokracií, zákony, s vlastním intenzivním vzděláváním i tím, že musíte projít zkouškou i vy – zvládnete bezmezně důvěřovat pouze intuici dítěte? Zvládnete dát dítěti dostatek podnětů a sociálních kontaktů, aby se dalo mluvit o unschoolingu a ne o nezájmu a zanedbání? Pravděpodobně nejtěžsí je právě nastavit hranici a zvládnout fungovat nejen izolovaně jako rodinná jednotka, ale stále jako člen společnosti.
