A je to tady, sluníčko svítí, zmrzky tečou po rukách, fronty na koupáku se prodlužují, na obloze azuro a maturitní vysvědčení leží v klidu doma. To může znamenat jediné – prázdniny už začaly a jsou v plném proudu. Málokomu by se teď chtělo myslet na to, co bude po létě. Teď je totiž čas volna, odpočinku, čas na doplnění síly po přípravách na maturitu a nasbírání síly nové na budoucí dobrodružství, které třeba zrovna mně přineslo pomaturitní studium jazyků.

Pomaturitní léto představuje snad pro každého z nás poslední plnohodnotné prázdniny, kdy člověk nemusí nic řešit. Někteří se psychicky připravují na vysokou školu, někteří se těší na první pořádnou práci a někteří se ještě pořád nerozhodli, jakou cestou se v září mají vlastně vydat.

Tento životní okamžik může vypadat děsně strašidelně, ale každý z nás jej zažil a vypořádal se s ním. Většinou se ale stejně všichni jen tak poflakují někde u vody ve snaze utéct před všudypřítomným horkem, jiní obráží různé festivaly, a někteří prozkoumávají nová města.

Výlet do Německa

Pamatuji si úplně přesně na své pomaturitní prázdniny. Plno plánů na výlety, jen kdyby ty prázdniny byly o trochu delší. První cesta mě zavedla do hlavního města Německa. Do Berlína, města různých kultur, kde se můžeš jeden den setkat s Němcem, se kterým se dá domluvit jen německy, protože nikdy nevytáhl paty ze svého rodného Kreuzbergu, a druhý den s cizincem, který už sice v Berlíně bydlí léta, ale německy umí tak akorát Guten Tag a Tschüss.

Následně na tebe anglicky vyhrkne pětiminutové pojednání o tom, jak je Berlín cool a supergeil, jenže bez angličtiny nemáš moc šanci na jakoukoliv delší konverzaci. Tedy alespoň já jsem tenkrát neměla (a moje máma s vystudovanou němčinou a ruštinou mi v tomhle případě taky nebyla moc platná).

Moje další výlety to léto vypadaly dost podobně, nicméně Berlín jsem si zamilovala a rozhodla jsem se, že se do něj brzy vrátím. Tentokrát už plně jazykově vybavená. Po návratu do Brna se mým nejčastěji googlovaným slovním spojením stalo angličtina Brno.

Naštěstí jsem nemusela hledat moc dlouho. Narazila jsem totiž na pomaturitní studium angličtiny. Velkou výhodou tohoto studia je to, že nemusíš projít žádným přijímacím řízením a následně netrpělivě čekat na výsledky. Navíc dostaneš ISIC kartu zdarma a díky statusu studenta můžeš čerpat výhody jako ostatní vysokoškoláci. Výuka probíhá hravou formou, takže se člověk nemusí bát ani stresu z deadlinů klepajících na dveře. A na konci si můžeš udělat státní jazykovou zkoušku přímo se svými lektory.

Zpět v Berlíně

Během roku na pomaturitním studiu Brno jsem se seznámila se skvělými lidmi a užila si s nimi spoustu legrace. Následující léto jsem spolu se svými novými kamarády opět zvedla kotvy a společně jsme zamířili zpět do Berlína.

Sice jsme se několikrát ztratili, ale říká se, že štěstí přeje připraveným (a to my jsme rozhodně byli). Od té doby jezdíme pravidelně na výlety po evropských městech (a pravidelně se v nich ztrácíme), ale naše angličtina nás zatím ještě ani jednou nenechala ve štychu. Navíc jsme si během našich společných cest našli kamarády z různých koutů světa a zároveň se díky nim dozvěděli o možnostech, které tyto kouty nabízí (nejen) mladým lidem. A takhle jsem se dostala k pracovní stáži v malinkaté galerii (nečekaně) v Berlíně.

Závěrem bych jen ráda dodala, že už díky jazykové škole věřím starému dobrému moudru, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. A sama za sebe doufám, že nebudu tím cizincem, co umí jen anglicky, ale postupně se naučím i nějaký další jazyk. Můj orientační smysl je na tom totiž opravdu bídně!